Původní pravidla navrhují rozdělení jednotlivých států losem. Před počátkem hry se lístečky se jmény států nebo po jedné jednotce od jednotlivých velmocí dají do krabičky a každý z hráčů si tak vytáhne svůj budoucí stát. Tato metoda ale může vést k tomu, že nikdo není s výsledkem spokojen. (A dovolit hráčům jednotlivé země mezi sebou měnit není zrovna nejlepší cestou k nápravě.) Jako alternativní způsob se nabízí volba států podle osobních preferencí hráčů.

     Každý hráč napíše na papír jména všech velmocí v pořadí od nejvytouženějšího po nejneoblíbenější. Jsou-li všichni hráči se svými seznamy hotovi, srovnají navzájem své seznamy. Státy, které se vyskytly jen jednou na prvních místech, jsou automaticky přiděleny hráčům, kteří si je přáli. Je-li na některý stát více zájemců, rozhodne los, který z nich jej dostane. Hráči, kteří stále nemají svou říši, dostanou svoji druhou volbu, pokud je ještě k mání. Tak to jde dál, dokud nejsou všechny velmoci rozděleny. Samozřejmě se může stát, že někdo i při tomto systému dostane stát, který si napsal jako poslední, ale stejně tak si jej mohl vytáhnout z klobouku (dokonce s větší pravděpodobností).

Příklad:

     První hráč dostane automaticky Rakousko-Uhersko a čtvrtý Francii. Předpokládejme, že losem připadlo třetímu hráči Turecko a sedmému Anglie. Když nyní škrtneme již přidělené státy, vypadá volba zbývajících hráčů takto (od druhého místa):

     Šestý hráč tedy dostane Itálii a podle své třetí volby pátý hráč Německo. Na druhého hráče tak zbývá Rusko. Tímto systémem nedostal tedy žádný z hráčů nic horšího než svoji čtvrtou volbu.