Diplomacie je vpravdě geniální hra, ve které úspěch hráče záleží především na jeho rafinovanosti, osobním charizmatu a strategické šikovnosti. Princip hry se dá vysvětlit několika větami: Sedm hráčů představuje evropské velmoci v předvečer První světové války. Mapa Evropy je rozdělena na území, která patří na počátku hry buď jednotlivým hráčům nebo jsou neutrální. Část těchto území je označena body reprezentujícími zásobovací centra. Tato vydržují armády a flotily, jež velmoci bez jakýchkoli skrupulí používají k obsazení neutrálních států či dokonce území kontrolovaných nepřítelem. Vítězem je ten, kdo jako první ovládne osmnáct center.

   Odhlédneme-li od vylosování velmocí na počátku hry, nehraje štěstí v Diplomacii žádnou roli – při obsazování jednotlivých území záleží jen na síle útoku, na tom, kolik armád nebo flotil ze sousedních území útočníka podporuje. Při stolní hře hráči své tahy, povely armádám a flotilám, předem zaznamenají, současně odkryjí a vyhodnotí. Dříve než povely zapíší, mají možnost jednat se svými spolu- i protihráči, možnost k diplomacii. Uzavírají smlouvy o podpoře a neútočení, vyhlašují si navzájem války a veřejně i potajmu se navzájem očerňují. A to nejlepší na tom: na dané slovo se nikdo nemusí držet... Vítězem je ten, kdo dokáže nejšikovněji vyjednávat a plánovat.

   Nevýhodou hry je, že jen zřídkakdy se sejde u jednoho stolu sedm hráčů, kteří by měli dost času na kompletní partii. Příznivci Diplomacie začali proto už počátkem šedesátých let hrát partie poštou. Hráči posílají jednou za čas v dohodnutém termínu nestrannému rozhodčímu, gamemastrovi nebo dokonce počítači, své tahy, ten je vyhodnotí a oznámí všem účastníkům výsledek. Poštovní hra sice trvá déle, zpravidla několik měsíců (v dobách před e-mailem se často jednalo i o roky...), ale hráči jednak nemusejí být všichni najednou ve stejnou dobu na stejném místě, jednak mají i na vyjednávání více klidu a času. Vítezem je ten, kdo nejlépe využije čas mezi jednotlivými tahy k intrikám a politikaření.

   V anglické jazykové oblasti není velký problém dát dohromady na internetu sedm diplomatů (plus jednoho rozhodčího, je-li ho zapotřebí). Těžší je to pro ty z nás, jež raději vyjednávají česky a nechtějí začínat hru s handicapem cizince. Cílem těchto stránek je dát dohromady fungující komunitu českých diplomatů a těch, kteří se jimi chtějí stát.